Review: Česká služka aneb Byla jsem au-pair

Název: Česká služka aneb Byla jsem au-pair Autorka: Petra Braunová Počet stran: 136
Nakladatelství: Albatros
Vydáno: duben, 2004
Vazba: pevná, vázaná
Anotace: Chcete se podívat do světa? A co se takhle na pár měsíců proměnit v au-pair? Poznat nové přátele, naučit se cizí jazyk, stát se samostatnější a dopspělejší... Tohle by přece bylo fajn (a taky že je). Být au-pairkou vsak neznamená jen starat se o roztomilé děti (psy, někdy i rodiče), ale mnohdy je třeba být i dobrou "psycholožkou", umět zachovávat kamennou tvář i rodinná tajemství. Stále se usmívat, radostně vykonávat všechny protivné domácí práce, nekřičet ani nezvyšovat hlas (pozor, ve stavu nejvyššího vyčerpání si lze ulevovat, pouze česky), nikdy dítě ani trošku neuhodit (i když dělá v hypermarketu psí kusy a šílenou ostudu), ustavičně chválit a obdivovat potomka (jak je krásný, chytrý a šikovný).
Tím vším i mnohým dalším prošla hrdinka této knížky. Pracovala v několika svérázných a naprosto odlišných francouzských a belgických rodinách. Přečtěte si! Nejen že se pobavíte tehdy pernými, dnes už vtipnými historkami, ale vy, které uvažujete o "kariéře" au-pair, budete připravené už téměř na všechno.
Myslíte, že poznat svět coby au-pair je ta nejpohodlnější cesta? Nevěřte tomu!

O mně

Kdo založil tento blog? Velmi nečekaně jsem to byla já.                         ->

Začnu tedy u toho, kdy jsem se dostala na světlo světa.

Jednoho krásného dne - byl zrovna Silvestr, dle astronomického letopočtu, poslední den dvacátého století - jsem se okolo půl sedmé večer dostala na svět, do víru Silvestrovských oslav. Máma tedy slavila konec roku v nemocnici, zatímco táta to šel zapít. Odjakživa zbožňuji svůj datum narození,když jsem bývala mladší, měla jsem vždy radost z toho, že na moje narozeniny oslavuje celý svět a dokonce i teď, po letech, mi nad tím někdy poskočí srdce.

Nový začátek

Do not give up, the beginning is always the hardest.

Tímto bych Vás chtěla uvítat na svém novém blogu a zároveň i v listopadu. Dlouho jsem přemýšlela, jak napsat první článek. Je to vždycky strašně těžké a tenhle článek není výjimkou. „Mám napsat 'ahoj' nebo ne?“ A spousty dalších podobných otázek se mi stále ještě teď honí hlavou.

Již od nějakých devíti let jsem chtěla mít blog. A také jsem si ho tenkrát založila. Když si na to vzpomenu, musím se usmát nad svou hloupostí, jak jsem jako malá naivní holčička psala 'šlánešky s plavopisnímy chibyškami' a doufala, že se najde někdo, kdo to bude číst. Ano, našlo se pár kamarádek, které blog četly, ale myslím, že to bylo spíše kvůli našemu přátelství. Na rovinu. Ty články tenkrát byly vážně otřesné. Neříkám, že tyhle budou lepší. Přeci jenom jsem pořád ještě malá holčička, ale doufám, že nějaký ten rozum už jsem pobrala.