Review: Česká služka aneb Byla jsem au-pair

Název: Česká služka aneb Byla jsem au-pair Autorka: Petra Braunová Počet stran: 136
Nakladatelství: Albatros
Vydáno: duben, 2004
Vazba: pevná, vázaná
Anotace: Chcete se podívat do světa? A co se takhle na pár měsíců proměnit v au-pair? Poznat nové přátele, naučit se cizí jazyk, stát se samostatnější a dopspělejší... Tohle by přece bylo fajn (a taky že je). Být au-pairkou vsak neznamená jen starat se o roztomilé děti (psy, někdy i rodiče), ale mnohdy je třeba být i dobrou "psycholožkou", umět zachovávat kamennou tvář i rodinná tajemství. Stále se usmívat, radostně vykonávat všechny protivné domácí práce, nekřičet ani nezvyšovat hlas (pozor, ve stavu nejvyššího vyčerpání si lze ulevovat, pouze česky), nikdy dítě ani trošku neuhodit (i když dělá v hypermarketu psí kusy a šílenou ostudu), ustavičně chválit a obdivovat potomka (jak je krásný, chytrý a šikovný).
Tím vším i mnohým dalším prošla hrdinka této knížky. Pracovala v několika svérázných a naprosto odlišných francouzských a belgických rodinách. Přečtěte si! Nejen že se pobavíte tehdy pernými, dnes už vtipnými historkami, ale vy, které uvažujete o "kariéře" au-pair, budete připravené už téměř na všechno.
Myslíte, že poznat svět coby au-pair je ta nejpohodlnější cesta? Nevěřte tomu!

Obálka a co na ni říkám

Musím se přiznat, že obálka knihy mě doslova odpuzovala. Ve městské knihovně je knih s podobnou obálkou opravdu hodně a jsou to přesně ty knihy, která vytáhnu a jakmile je spatřím, zase je raději rychle zandám tam, kam patří. Jakmile jsem Českou služku někam vzala, ať už jsem si četla v tramvaji nebo ve škole, zakrývala jsem tu ‚přenádhernou‘ obálku jak jen to šlo.
Kontrast mezi kreslenou postavičkou a fotografií byl dle mého mínění poměrně dobrý nápad, chtělo by to však více propracovat.

Novější obálka je o něco lepší, avšak stále ještě není úplně podle mých představ. Pořád si myslím, že by to šlo udělat lépe, ale co s tím nadělám.

Přesto všechno jsem usoudila, že existují i horší obálky, a proto hodnotím obálku

3,5/10

Pocity a dojmy

Dvakrát měř, jednou řež

Když jsem šla do knihovny, ani jsem moc nepřemýšlela, jakou knihu si to vlastně beru. Měla jsem pocit, že jsem na Českou služku četla bůhvíkde recenzi, a že nebyla tak špatná, proto jsem zamířila k regálům s dívčí literaturou, nenávistně se podívala na tu krásnou obálku, vzala ji a zamířila domů.

Až když jsem začala číst, uvědomila jsem si, že to asi nebyla správná volba, a když jsem se chtěla podívat po těch recenzích (jestli jsem se náhodou nezbláznila), nikde po nich ani stopy.

Myslím, že kdybych nikdy neuvažovala o tom, že bych v budoucnu vycestovala z Česka a stala se au-pair, určitě bych knihu už dávno přestala číst.

Četl to vůbec někdo?!

To byla jedna z otázek, které mě po celou dobu čtení doprovázely v mé mysli. Nejenže se totiž autorka neustále opakovala (to by mi zase tolik nevadilo, sama s tím mám někdy problém, ale když autorka zopakovala stejné slovo ve větě třikrát, už jsem toho měla tak akorát dost), někdy se tak špatně vyjadřovala, až jsem si myslela, že pod jejím jménem se schovává nějaká puberťačka a opravdu často jsem se sama sebe ptala: „Četl to vůbec ten vydavatel? Jak tohle mohli vydat bez sebemenších úprav?“

Avšak největší problém jsem měla s přeskakováním z jedné části do druhé. v jednu chvíli tady, v druhé tam, to není nic pro mě, nevadí mi to u všech knih, ale přímo u téhle jsem se v tom velice těžko orientovala. Těžko říci, jestli jsem já tak moc hloupá, nebo jestli to je vina autorky.

Nakonec už jsem ani nebyla udivená, když jsem v knize našla špatné skloňování, nebo zaměněné mě/mně, atd... 

Oddechovka s jednou výjimkou

Jedno je jisté, Česká služka je ideální knížka do postele, když nechcete přemýšlet a pouze potřebujete něco, co by vás uspalo (nechci říci unudilo). Věty jsou snad nejjednodušší, jaké být mohly, a díky tomu se i samotná kniha jednoduše čte. Jedna z věcí, co by vás mohla chvílemi pěkně iritovat je také, mnou již zmíněný, styl autorky, kdy opravdu nevíte, jestli je tak dětinská ona a nebo jestli jen chtěla udělat knihu, co nejbližší malým holčičkám.

Nejvíce vás asi zaskočí část u jednoho z autorčiných bývalých zaměstnavatelů, kdy vůbec nevíte, co se stalo a můžete jen zoufale doufat, že se to někdy vysvětlí, stejně jako jsem do posledního řádku knihy doufala i já. Dávala jsem tu kapitolu číst skoro všem v mém okolí, od kamarádek až po jejich maminky. Žádná z nich nebyla s to vysvětlit mi, co se vlastně stalo. Jak by také mohly, když to samy nechápaly.

Trocha chvály na závěr

Některé části knihy byly úsměvné, chvilkami vtipné a nechyběla ani trocha ironie. Nic víc už pochválit nemohu. 

Škoda, že knize chyběla zápletka, ale co bych také chtěla, když to není fikce. Bohužel pro Českou služku to znamenalo slabší vtáhnutí do děje, a tak i menší nutkání čtenáře knihu dočíst. Přesto jsem knihu dočetla, ale se stoprocentní jistotou mohu říci, že znovu už po ní nesáhnu. Když teď zjišťuji, že kniha je pro čtenáře od desátého roku věku, jsem překvapená, protože se v ní objevují některé výrazy a úvahy, díky nimž bych knihu zařadila spíše do kategorie 12+. Jako malá jsem například četla knihu, kterou kvůli pouhé slabé nadávce, zařadili mezi stejnou kategorii jako je Česká služka.

Chcete se stát au-pair? Tak si knihu klidně přečtěte, nic tím nezkazíte

Nakonec musím uznat, že kniha byla poměrně milým zpestřením dnů, kdy jsem musela číst hlavně povinnou četbu. A jak už jsem zmínila, pokud se chcete stát au-pair, jen číst, nepřemýšlet a ani nepožadujete po knize žádnou myšlenku, která by vás naplnila, nebo něco podobného, můžete se klidně do knihy pustit (neříkám však, že se vám líbit bude.) Mé doporučení nicméně stále směřuje spíše k mladším čtenářům.

Celkově hodnotím knihu

4,5/10